Leh, sed, chůze - na vše přijde u dětí ten správný čas. Každý z těchto pohybů je projevem hrubé motoriky a u dětí se vyvíjí zcela přirozeně a nedá se uspěchat. Vaším úkolem zejména je, sledovat, zda dítě provádí pohyby správně a v případě potřeby ho na to upozornit. Čtěte dál a dozvíte se, kdy a jak by se mělo dítě poprvé posadit, jak správně sedět a také jak rozvíjet jeho chůzi.
Na sezení má dítě čas
U dětí není potřeba něco uspěchat. Stejně to platí i při sezení. Ačkoli by téměř každá maminka chtěla, aby se její dítě naučilo sedět co nejdříve, přehnaná snaha může dítěti spíše uškodit. První pohyby, které naznačují, že je vaše ratolest už připravena na polohu sedící, můžete zpozorovat, když se z bříška snaží "postavit" na kolínka. Dalším pohybem, který naznačuje jeho snahu, jsou také pokusy chytit se svých nožiček. Dítě se však určitě samo neposadí, pokud nemá dostatečnou sílu v rukách. Ačkoli by se mohlo zdát, že ruce mají se sezením pramálo společného, pravda je jiná. Právě ty mu totiž dávají možnost podepření se a následného zvednutí se do sedu.
Na staré praktiky tentokrát zapomeňte
Mnozí lidé, zejména ze starší generace, se snaží sezení dítěte urychlit, a tak ho začnou podkládat, nebo ho nepřirozeně usazovat do židle. Na pohled to sice vypadá, že dítě dokáže samostatně sedět, při takové poloze však reálně nezapojuje žádné své svalstvo. Taková poloha je pro něj maximálně nepřirozená a skutečný sed může dokonce oddálit. Pokud má vaše ratolest sedm měsíců a zatím to vůbec nevypadá, že by se k prvnímu sedu i jen odhodlávala, nepanikařte. Má čas klidně i do devátého měsíce. Pokud by se ani v tomto období velmi k sezení neměla, poraďte se s vaším pediatrem, který vám jistě poradí, co dělat.
Jak má vlastně sed vypadat?
Pokud již vaše dítě vykoná první sed, vaším úkolem je kontrolovat, zda tuto polohu zaujalo správně. Správné sezení má totiž několik základních pravidel: dolní končetiny by měly být volně položeny před tělem, ramena jsou také volně spuštěna (ne však před tělem, ale při těle), hlava by neměla být nepřirozeně zakloněná ani předkloněná. Dokonalý sed samozřejmě nemůžete očekávat hned na první pokus.Tak jako při prvních krocích, které často doprovází padnutí na zadek.
Sedět je potřeba učit i školáka
Od prvního sedu se přesuneme o pár let dál. A to rovnou do školní lavice. Během základní školy dítě tráví nejvíce času vsedě. A to nejen během vyučování, ale i při psaní domácích úkolů nebo stolních hrách. Proto je nezbytné, abyste na jeho správné sezení dohlíželi i v tomto období. Chcete-li předejít skolióze či jiným nepříjemnostem, měli byste kontrolovat, zda dítě dodržuje následující: základem je využít k sezení celou sedací část židle, chodidla by se měla celou plochou dotýkat země. Dejte pozor, aby dítě nepřenášelo váhu na paty nebo špičky.
Samozřejmostí jsou narovnaná záda
Nejčastější zlozvyky, které mají děti při sezení vypadají takto: dítě zastrčí své nohy za nohy židle, nebo je natahuje před sebe či podsouvá pod židli. Pokud si dítě nohy jen protahuje a nechá je chvíli v jedné z těchto poloh, ještě to neznamená, že se druhý den vzbudí se skoliózou. Sedět hodinu ve stejné poloze je totiž nemožné. Pozor si dejte i na to, pokud dítě sedí jen na okraji židle. Kromě toho, že to nemá dobrý vliv na jeho páteř, může si také přivodit nepříjemný úraz, pokud se ze židle sklouzne.
Taška patří na záda
K deformaci páteře může dojít i při nesprávném nošení školní tašky. Určitě vám je známo, že pro školáka je ideální aktovka na dvě ramena, ve které se knihy rovnoměrně rozloží. Pokud dítě proti tomu bojuje, můžete občas udělat kompromis a na chvíli může tašku přeložit do ruky. Dbejte však na to, aby ruce střídalo - nejdříve napřiklad vezme tašku do pravé ruky a po chvíli do levé ruky. Důležitá je i hmotnost tašky. Neměla by přesáhnout tři kila, resp. 10 % váhy dítěte.
Chodím, chodíš, chodíme
Hrubá motorika se výrazně zlepšuje zejména v období batolete. Přestože děti začínají s prvními kroky již v období jednoho roku, až po 13. měsíci začínají chodit opravdu samostatně. Děti se v tomto věku přestávají držet lidí i předmětů kolem sebe a začínají se spoléhat pouze na své schopnosti. Rodiče mají často problém svou ratolest uhlídat na jednom místě. I v tomto období mohou být krůčky stále trochu nejisté a neobejdou se bez pádů na zadek. Od 15. měsíce se z jeho života pády vytrácejí a stává se z něj skutečný „chodec“. Teprve ve dvou letech si dítě hravě poradí i s nerovnými terény a nedělá mu problém například překročit práh. Skutečný problém pro malé chodce nastává až při zdolávání schodů. Většinou jsou totiž přizpůsobeny dospělým lidem, a tak malým dětem dají pořádně zabrat. Proto se nejprve snaží po schodech lézt a až kolem roku a půl se se schody poperou jen „na dvou“.
Senzorický chodníček - co to je a k čemu slouží?
Ať už vaše dítě pobíhá po domě nahoru-dolů, nebo mu první krůčky jdou pomaleji, neměli byste jeho chůzi zanedbávat. Ideálním způsobem na rozvoj hrubé motoriky, do které patří i chůze, je kráčení po takzvaném senzorickém nebo pocitovém chodníku. Takový chodníček je jakýmsi „krokem do minulosti“, kdy lidé ještě nechodili v botách a všechny povrchy poznávali bosou nohou. Senzorický chodník si může každý vytvořit i doma. Stačí vám na to větší kus látky a asi pět typů různých materiálů - ideálně malé kamínky, vršky od plastových lahví, korkové zátky či hrubší lýko. Všechny tyto materiály je potřeba nalepit na kus látky a prostřít na zem. Úkolem dítěte je se po chodníku projít. Samozřejmě, že musíte dbát na to, aby byly všechny materiály bezpečné a dítě se neporanilo. Díky senzorickému chodníku si děti procvičují chození po různých typech povrchů, základní pohyby při chůzi, ale také rozvíjejí hmat. Pokud si dítě procvičí chůzi na takových simulovaných površích, žádný terén ho už při chození nepřekvapí.
Ačkoliv se dospělákům všechny tyto pohyby zdají být přirozené a automatické, z pozice dítěte to všechno vypadá jinak. Při všech těchto důležitých meznících potřebuje vaši podporu a povzbuzení.
Autor: Natália Babicová
