Návrat do školy bez stresu: Psycholožka radí, jak pomoci dětem zvládnout změnu po prázdninách

Návrat do školy či školky může být pro děti i rodiče zdrojem napětí. Jak zvládnout přechod z volného režimu prázdnin zpět do každodenních povinností? V rozhovoru vám psycholožka, Mgr. Mária Spodniak Červenáková, prozradí praktické tipy, rituály a malé triky, které pomáhají dětem cítit se bezpečně, zvládat separační úzkost a dokonce se těšit na nový školní rok.

Léto končí a mnozí rodiče (i děti) začínají pociťovat jemné napětí z návratu do školky či školy. Jak tento přechod vnímají děti z psychologického hlediska?

Pro děti je přechod z prázdninového módu „značné svobody“ zpět do školy či školky něco jako když vám v neděli večer skončí váš oblíbený film a uvědomíte si, že zítra ráno zazvoní budík ještě před šestou… Z psychologického hlediska jde o změnu prostředí, rytmu i očekávání. Každá změna přináší nejen vzrušení, ale i mírnou nejistotu. Menší děti mohou být citlivější na separaci, starší zase řeší, jak zapadnou mezi spolužáky nebo zda zvládnou „hromadu“ nového učiva a předmětů. Klíčové je uznat jejich pocity – nebagatelizovat je, ale ani dramatizovat.

Jak to vypadá u vás doma? Máte s dětmi osvědčené rituály nebo zvyky, které pomáhají zvládnout návrat po prázdninách?

U nás doma funguje „plánovač drobných radostí“, například snídaně podle přání (i když to znamená palačinky v pondělí ráno), společný výběr oblečení a večerní pohádka o tom, co nás čeká následující den. Na každý týden si také zapíšeme něco, na co se těšíme, aby bylo vidět, že život po létě má stále své kouzlo. Funguje to i na mě – když vím, že mě v pátek čeká klidná káva, přežiju i pondělní bouřlivé ráno 😊.

Kdy je vhodné začít dítě připravovat na návrat do školy/školky? A co konkrétně to obnáší?

Ideálně už týden či dva před začátkem školního roku. Ne formou „odpočítávání dní do D“ jako před operací – nechceme ze školy či školky dělat strašáka. Jemně, citlivě a s respektem postupně upravujeme spánkový režim, posouváme ranní budíček a večerku, mluvíme o kamarádech a učitelích. Hlavně se díváme na návrat do školního prostředí jako na něco pozitivního, ne jako na „konec světa“.

Co byste doporučila rodičům, aby děti podporovali a pomohli jim těšit se na nový školní rok?
Jak jsem zmínila výše, spojovat školu s pozitivními zážitky – kamarády, hrou, novými zkušenostmi. Přidat k tomu malé radosti, například nový penál, svačinový box nebo lahev na vodu, kterou si děti samy vyberou. Pomoci překlenout první dny může i tzv. „slavnostní týden návratu do školy/školky“, kdy každý den čeká doma malé překvapení – společná hra podle výběru dítěte, pečení pizzy či oblíbeného koláče, procházka na zmrzlinu nebo odpolední výlet k rodině. Děti se na takové maličkosti vážně těší, a proto je důležité na ně nezapomínat.

Jakou roli hraje otevřená komunikace o očekáváních? Měli by rodiče o škole mluvit preventivně, nebo počkat, až děti začnou klást otázky?

Jsem pro „jemnou“ prevenci. Ne formou přednášky, ale rozhovoru při hře nebo cestou autem. Například: „Na koho se ve školce těšíš?“ nebo „Co bys chtěl, aby bylo letos jinak?“ Dítě tak cítí, že ho posloucháme a zajímáme se o jeho pocity. Když se téma přirozeně otevře, dítě už má pocit bezpečí – ví, že může mluvit otevřeně.

Velmi aktuální je téma separační úzkosti, zejména u mladších dětí. Co mohou rodiče dělat, když dítě ráno nechce jít do školy nebo školky, případně pláče?

Zachovat klid (vím, snadněji se řekne, než udělá, když držíte uplakané dítě). Loučení by mělo být krátké a laskavé – pusa, objetí, případně tajný „high five“ rituál. Dlouhé vysvětlování a přesvědčování často zvyšuje úzkost a bývá kontraproduktivní. Nám pomáhá připomenout synkovi, že odpoledne ho čeká něco příjemného (např. malé překvapení) a samozřejmě je nutné dodržet slovo. Večer se k těžším ránům nevracíme výslechem, ale necháme dítě spontánně vyprávět.

Existují praktické tipy nebo aktivity, které pomáhají dětem cítit se ve škole či školce bezpečněji a jistěji?

Ano, například malý „talizman“ – mini plyšák či oblíbená hračka, která připomíná domov. Stejně pomáhá jasná dohoda: „Přijdu pro tebe po obědě.“ A večer doma zachovat rituály – společná večeře, pohádka, objetí. Tyto opakující se momenty fungují jako „maják jistoty“.

Po volném letním režimu je návrat do pravidelného denního režimu náročný. Jak nastavit rutinu, aby nebyl šok?

Postupně. Už v polovině srpna začínáme chodit spát dříve, vstáváme dříve, snídáme doma (ne až v autě), den má opět „kostru“ – strukturovanější režim. Současně do něj vkládáme „malé radosti“, aby rutina nebyla synonymem nudy.

Jak pomoci dětem zvyknout si opět na ranní vstávání a večerní ukládání? Má smysl začít pár dní dopředu?

Ano, a zachrání vám to nervy 😊! Posouváme čas spánku postupně, denně třeba o 15 minut, a přidáváme drobný ranní rituál s nádechem zábavy, např. taneční budík. Funguje to mnohem lépe než pětkrát opakované „vstávej!“.

Co byste vzkázala rodičům, kteří mají pocit, že to nezvládají, že jejich dítě každý den pláče a je jim z toho smutno?

Že je naprosto normální se takto cítit. Že nejsou sami. A že většina dětí se adaptuje rychleji, než si myslíme, i když první dny mohou vypadat nekonečně. Důležité je držet hranice s láskou a věřit dítěti…