Vše, co potřebujete vědět o poruchách učení: Rady od odbornice

Poruchy učení jako dyslexie a dysgrafie mohou ovlivnit školní výsledky dětí. Odbornice PaedDr. Alexandra Bleščáková vám v tomto článku poradí, jak rozpoznat příznaky a jaké kroky podniknout na efektivní podporu vašich dětí.

Jaké jsou nejčastější poruchy učení u dětí a jak se projevují?

Mezi nejčastější poruchy učení u žáků patří dyslexie, dysgrafie a dysortografie, které se projevují problémy v čtení (konkrétně v technice čtení, porozumění obsahu čteného textu a ve ztížené samostatné práci s textem), sníženou čitelností písma a vysokou chybovostí v písemných projevech. V některých případech se k uvedeným poruchám učení přidružuje i dyskalkulie, tj. problémy v oblasti matematiky.

Ve zvýšené míře problémy v učení souvisí s logopedickými problémy přetrvávajícími u dětí již od předškolního věku, jakož i s poruchou pozornosti a aktivity (ADHD, případně ADD).

Do popředí se čím dál tím více dostávají také deficity dílčích funkcí v oblasti fonematického uvědomění, zrakové percepce, prostorové orientace, intermodálního kódování, seriality a vyšších poznávacích procesů (paměť, myšlení).

Jak mohou rodiče rozpoznat, že jejich dítě může mít poruchu učení?

Jelikož vývojové poruchy učení jsou dědičné, vysoké riziko představují rodiny, v nichž se problémy v učení projevovaly (případně byly i diagnostikovány) i u jiných rodinných příslušníků. Dále je velmi důležitá osobní anamnéza dítěte (průběh těhotenství, samotného porodu, případně jakékoli komplikace po porodu, které by mohly ovlivnit vývoj centrální nervové soustavy).

Důležité je všímat si celkového psychomotorického vývoje dítěte - kdy a jak začíná sedět, zda leze po čtyřech, jak se rozvíjí jeho hrubá i jemná motorika. Zda projevuje zájem o jízdu na koloběžce, jízdě na kole, lezení po prolézačkách, bruslení a jak se mu v tom daří. Jaký má vztah ke kreslení, vybarvování, stříhání, lepení. Zda dokáže skládat puzzle, lego a jiné stavebnice. Zda rozlišuje pravou a levou stranu na svém těle, na ploše a jak se orientuje v prostředí.

Velkou pozornost je třeba věnovat i řečovým a komunikačním schopnostem dítěte - kdy začíná říkat první slova a tvořit jednoduché věty, jaká je jeho výslovnost, slovní zásoba, vyjadřovací schopnosti, porozumění řeči.

Výrazným ukazatelem možných pozdějších problémů v učení může být i to, nakolik je dítě motivováno ke školním činnostem:

• zda si prohlíží knížky, zajímá se o písmena a čísla, ptá se na neznámé věci, přemýšlí o nich, chce jim porozumět, baví se o nich…
• jak dlouho se dokáže soustředit na určitou činnost (zda neodbíhá od činnosti, zda nezačatou činnost neustále nepřerušuje, nedělá více věcí najednou…)
• jaké jsou jeho vůlové a charakterové vlastnosti (zda dokončí začatou činnost, zda hledá při vzniklých problémech jiná řešení, dokáže požádat o pomoc a přijmout ji…).

Jaké jsou první kroky, které by měli rodiče podniknout, pokud mají podezření na poruchu učení u svého dítěte?

Nejrychlejším a nejdostupnějším řešením pro rodiče při podezření na možnou poruchu učení u jejich dítěte je promluvit si s třídní učitelkou. Ta je může dále kontaktovat se školním podpůrným týmem (pokud ho na škole mají) a rodič může o zjištěných problémech v učení svého dítěte komunikovat se školním psychologem i školním speciálním pedagogem.

V některých případech může být rodiči doporučeno absolvovat s dítětem i další doplňující odborná vyšetření - např. logopedické vyšetření, neurologické vyšetření, pedopsychiatrické vyšetření či vyšetření u očního lékaře, ORL vyšetření apod.

Existují nějaké konkrétní hry nebo aktivity, které doporučujete na podporu učení u dětí s těmito poruchami?

Při poruchách učení je velmi prospěšné zařazovat hry a aktivity zaměřené na:

• Trénink fonematického uvědomování: slabikování slov, určování počtu slabik ve slově, vyčleňování libovolných slabik ve slově, určování krátkých a dlouhých slabik ve slově, hledání počáteční a konečné hlásky ve slově, rozkládání a skládání slov z hlásek, tvorba rýmů.
• Zrakové vnímání: hledání rozdílů mezi obrázky, porovnávání obrázků, hledání překrývajících se obrázků, dokreslování neúplných obrázků, skládání puzzle.
• Řeč: povídání si o obrázku, vymýšlení příběhů, odpovídání na otázky, jazykolamy, prohlížení a čtení knih s dítětem, rozvíjení jazykového citu (nácvik správného skloňování, časování, stupňování slov).
• Paměť: různé Kimovy hry, pexeso, učení se básniček, opakování slovních instrukcí, vykonání 3 a více činností podle slovních instrukcí.
• Pozornost: třídění předmětů, porovnávání obrazců, různé úkoly na dokreslování, vyškrabávání, vyhledávání, poslouchání pohádek.

Máte nějaká doporučení na konkrétní metody nebo přístupy, které se vám osvědčily při práci s dětmi s poruchami učení?

V rámci čtení je vhodné uplatňovat společné čtení (dospělý čte současně s dítětem) a střídavé čtení (dospělý se může v čtení s dítětem střídat po slovech či celých větách). Pokud je textu na čtení velmi mnoho, je vhodné předčítání textu dospělým (dítě text poslouchá a současně sleduje očima) a ponechat delší čas na práci s textem. U starších dětí je možné text nahrát na diktafon a děti se učí sluchovou cestou (pouštějí si, zastavují, přetáčejí nahrávku podle potřeby).

Při problémech s čitelností písma je vhodné zařazovat různé uvolňovací a grafomotorické cvičení, používat speciálně upravené psací potřeby (násadky, trojhranné psací potřeby), písanky s pomocnými linkami (případně podložky s linkami). Dítě se může naučit aplikovat praktické psací písmo Comenia Script, psát tiskacím písmem nebo starší žáci mohou používat k psaní notebook.

Při problémech s aplikováním gramatických pravidel při psaní je vhodné zařazovat zrakové diktáty a doplňovačky a pracovat s kompenzačními pomůckami (přehledy gramatiky, slovníky). Zaměřit se je třeba více na teoretické vědomosti, umožnit dítěti odpovídat ústně a písemné projevy hodnotit zejména po obsahové stránce.

Při problémech v matematice je vhodné ve zvýšené míře pracovat s názorem, představivostí, zaměřit se na porozumění matematickým pojmům (např. více/ méně, před/ za, o více/ krát více) a matematickým znakům (čísla, matematické znaménka, znak nerovnosti) a rozvíjet logické myšlení.

Jaké typy, například edukačních hraček, jsou nejvhodnější pro děti s poruchami učení a pozornosti?

Existují různé vydavatelství, občanská sdružení, soukromá poradenská zařízení či odborníci, kterým je problematika dětí s poruchami učení blízká, a díky nimž je v současnosti na trhu několik edukačních pomůcek a materiálů vhodných pro práci s dětmi se speciálními výchovno-vzdělávacími potřebami.

Jak může hra a zábava přispět k vzdělávání dětí a zlepšení jejich školních výkonů?

Hra a zábava jsou nejvhodnějšími formami vzdělávání pro děti s problémy v učení. Z důvodu objektivních příčin, které je brzdí v procesu vzdělávání, právě tyto děti nemají pozitivní vztah k učení a intelektuálním činnostem jako takovým. Často zažívají zklamání z neúspěchu, jsou vystavovány kritice a posměchu, porovnávány s jinými dětmi a neschopné uspokojit nároky a očekávání okolí.

Právě hravé aktivity mohou pomoci odpoutat jejich pozornost od problémů, motivovat je k aktivitě, učit se způsobem jim blízkým, přiměřeným tempem a nastavit cíle aktivit tak, aby i ony měly možnost uspět a získat za svou snahu pochvalu i kladné hodnocení.

Je něco, co byste chtěla vzkázat rodičům, kteří se obávají o budoucnost svých dětí s poruchami učení?

V dnešní době máme již mnoho dostupných informací (prostřednictvím odborné literatury s vědecky podloženými informacemi, médií, sociálních sítí) o příčinách a projevech poruch učení, několik diagnostických testů pro jejich včasné odhalení a správné stanovení diagnóz, stejně jako stimulačních programů zaměřených na trénování částečných deficitů a ověřených metodických postupů na zmírnění projevů poruch učení.

Vzdělávání žáků s poruchami učení je podrobně rozpracováno i legislativně. Pohlíží na jejich speciální výchovno-vzdělávací potřeby nejen během vzdělávání na základní škole, ale i na střední škole. Dokonce, pokud mají žáci s poruchou učení dobré studijní předpoklady, jsou přiměřeně motivovaní a houževnatí, mají možnost studovat na vysoké škole stejně jako ostatní žáci.

Proto by se rodiče neměli obávat včas navázat spolupráci s pedagogickými nebo odbornými zaměstnanci škol a poradenských zařízení, či vyhledat pomoc odborníků i mimo rezort školství (např. logoped, neurolog, pedopsychiatr…).

Porozumění příčinám a projevům poruch učení, nastavení vhodných podpůrných opatření s ohledem na speciální výchovno-vzdělávací potřeby dítěte, poskytnutí včasné odborné péče a poradenství všem zúčastněným (rodič, dítě, učitel) mohou přispět k rozvíjení silných stránek dítěte s poruchou učení, podpoře jeho sebevědomí a sebehodnocení, zamezení rozvinutí možných psychosomatických problémů (bolest hlavy, břicha, zvracení, snížená imunita), emocionálních problémů (pocit bezmoci, zoufalství, úzkost, deprese) a zlepšení jeho schopnosti socializace (navazování přátelských vztahů, začlenění se do kolektivu a získání statusu plnohodnotného jednotlivce ve společnosti).